HIT OFFICE je ryze česká společnost, jsme držitelé ocenění Rodinný podnik a také jsme ocenění společností Deloitte, jež nás zařadila mezi 16 nejlépe řízených firem v ČR. Zaměřili jsme se na výrobu kvalitních kancelářských potřeb a zároveň také patříme mezi přední výrobce potravinářských obalů v Evropě. Jsme firma s více než 130 zaměstnanci a záleží nám na každém, protože bez nich bychom nebyli tam, kde jsme nyní. Jsme hrdí na to, že nejde jen o prázdná slova. Kolegialita, vzájemná podpora a ochota je vlastní všem, kdo u nás pracují, o čemž se můžete přesvědčit v následujícím článku.
Nejsme jen práce. Jsme rodina!
Dnes jsme si pro Vás přichystali rozhovor s paní Kateřinou Maršíkovou, která v HIT OFFICE pracuje na pozici vedoucí balírny Proboštov.
Kdo je paní Kateřina?
Kateřina Maršíková, milující maminka, zahradnice, rybářka a obětavá kolegyně, je naše dlouholetá kolegyně, kterou k nástupu přiměla maminka, a to do tehdejších papíren v Bělé pod Bezdězem. Katce v té době zrovna končila mateřská a firma, u níž bývala zaměstnaná, zastavila výrobu v ČR. Potřebovala práci. Jenže kde a jakou? A tak se stalo, že papírny oslovila.
Úplné začátky
Paní personální jí nabídla pozici operátora ke stroji na výrobu tácků a po čtyřech letech se Katka přesunula na místo asistentky výroby, kde měla kromě jiného na starost také administrativu a zaučování nováčků. „Všichni mi v té době moc pomáhali. Bohužel jsem tehdy zrovna ovdověla. Přechod ze tří směn na jednu byla neskutečná úleva. A práce asistentky byla skvělá zkušenost!“ Krátce nato rodina Šťastných zakoupila potravinářskou divizi a tamní zaměstnance přijala za své. Brzy se však začalo proslýchat, že se výroba přesune. Katka byla jedním z posledních lidí, kteří výrobu spolu se vším ostatním hrdě předávali současnému vedoucímu Ing. Lukáši Ryšavému.
Člověk míní, pán Bůh mění
Do Proboštova se nepřesunula. Proč? Kvůli vzdálenosti. Představa, že by měla do práce dojíždět přes 120 km tam i zpět jí připadala šílená. Má přece děti! Jenomže… Po odchodu z firmy se Katka zaevidovala na Úřadu práce a zkoumala nabídky. Vydržela tam půl roku, během kterého si trochu odpočala a měla čas nejen na rodinu, ale také na své koníčky. Mezitím byl závod z Bělé úspěšně přestěhován a pomalu se začal rozjíždět.
Netrvalo dlouho a Katka dostala pozvání od kolegů, aby se přijela podívat. Nechala přesvědčit snadno. Do navigace zadala směr Teplice a vydala se na cestu. „Když jsem dorazila na místo, volala jsem klukům na údržbu, jestli tedy mohu přijít, a na okýnko mi zaklepal Lukáš Ryšavý. ‚Co tady děláš?‘ ptal se. Rozjetou výrobou mě nakonec provedl sám,“ vzpomíná Katka.
Zajímavou obchůzku ukončila přátelská káva s bývalou kolegyní Janou (první šéfovou balírny v Proboštově), na níž Katku zastihla osudová žádost. „Prý jestli bych jim nechtěla vypomoct. Na 14 dní – říkali. Záskok za paní, která odjela na Ukrajinu. S vedením a přípravou palet na expedici jsem měla praxi už z Bělé, takže jsem o tom začala uvažovat. Nic jsem neslíbila. Musela jsem to první probrat s rodinou, protože práce by to byla od šesti do šesti a já bych tady tím pádem musela být ubytovaná,“ vypráví Katka. Doma v tom ale neviděli problém, ba dokonce byli nadšení.
První dny v Teplicích
Začátky byly krušné. Režim byl nový a úplně jiný, než na jaký byla Katka zvyklá. Už už se chystala že to vzdá, sbalí kufry a odjede, ale Lukáš Ryšavý ji přesvědčil, aby zůstala. „Kačí, vydrž to,“ říkal mi tehdy, „je jedno, jak to uděláš, ale potřebuji, ať to funguje.“ Jak z toho ven? Kateřina chtěla vyzkoušet, jestli by i zde fungoval „systém Bělá“. S tím nebyl problém, jelikož zde byli tamní operátoři. Ukázalo se, že to jde. Lidé si zvykli, a nakonec se všem pracovalo dobře. Náhoda tomu chtěla, že se čtrnáctidenní brigáda trochu protáhla – na čtyři roky.
Na to, že Katka vůbec dojíždět nechtěla, jezdí teď každý den 125 km tam a zpět. Vstává ve tři hodiny ráno a o hodinu později už sedí v autě, aby v práci byla na šestou. K tomu cestou nabírá také některé své kolegy. (Tomu se říká ochota! Smekáme.)
Práce je to super!
Kde Katka bere motivaci k takové… řeholi? „Když mě ta práce prostě baví. Nejde o činnost robota. Pokaždé tu máme něco nového, co vyžaduje okamžité řešení. Je to teď a tady! Mám úžasné kolegy. Jsme skvělý kolektiv. Ustálili se i pracovníci z Ukrajiny. Je to zkrátka moc fajn, jinak bych to nedělala.“
Láska k bližnímu
Pro HIT OFFICE nepracují jen Češi, ale jsme různorodou množinou. Vzhledem k současnému dění jsme se Katky museli zeptat, jak situaci zvládají naši ukrajinští kolegové. „Máme tady Ukrajinku žijící dlouhodobě v ČR. Její dcera a zeť byli povoláni do války, tak si babička musela vzít z ničeho nic dvě vnoučata. V tu chvíli, jak se máme všichni rádi, jsme se domluvili, že musíme pro ty děti udělat aspoň něco, aby ten přechod byl lehčí – pro ně i pro kolegyni. Musí to být těžké. Takže jsme jako balírna udělali dobrovolnou sbírku. Finanční, materiální… To bylo jedno. Oblečení, botičky, jídlo: piškoty, sušenky, přesnídávky, … Prostě to, co malé dítě potřebuje. (Paní pracuje sama a všechno táhne ze své výplaty. Manžel nepracuje.)
Bylo to úžasné, protože všichni jsme se semkli. Vnímáme, co se děje kolem nás. V této chvíli mám na balírně z 12 lidí pouze 5, a to jenom proto, že teď není té práce tolik. Takže čeští zaměstnanci si vzali dobrovolně volno, aby si holky z Ukrajiny mohly vydělat peníze. Abychom jim nezkracovali pracovní dobu. Nic zlého v tom nebylo, bylo to vlastně celé spontánní, ve chvíli, kdy jsme se o situaci dozvěděli. Zkrátka – hele, dobrý, tady máte palety, my půjdeme domů, nechte si to, vy to teď potřebujete víc než my,“ říká Katka.
A co dělá Katka ve volném čase?
Netroufáme si ani spočítat, kolik času kvůli nám Katka projezdí. Je obdivuhodné, že stíhá ještě rodinu a koníčky. „Svůj soukromý život do toho všeho prostě vsunout musím! Kdybych měla jenom jezdit z práce do postele, po čase by mě to srovnalo. Naučila jsem se ovšem prioritizovat. Raději budu trávit čas s rodinou nebo chodit se synem na ryby, než abych dvě hodiny lítala po nákupech,“ vysvětluje.
Katka je vášnivou rybářkou a hlavu si čistí běháním. Když potřebuje opravdu vypnout, věnuje se zahradě. Na té se stará především o okrasné květiny a keře, ale ovoce na marmeládu tam má zajištěno též. Malebné koutky vyhledává i jako místa k vážnějším rozhovorům se svými dětmi. „Je to mnohem lepší, než si je posadit ke stolu a mluv! Jsou otevřenější.“ O víkendech se ráda sem tam sejde se svými kolegy z Bělé nebo mile pohovoří se sousedy. V současnosti je Katčiným velkým snem pořídit si karavan.
Tímto Katce děkujeme za skvělý rozhovor a jménem rodinné firmy HIT OFFICE bychom rádi popřáli hodně štěstí, a to nejen jí, nýbrž i všem ostatním zaměstnancům-kolegům, kteří se ocitli v nelehké situaci.
Děkujeme Vám, že jste takoví, jací jste – se srdcem na pravém místě! Vážíme si toho.
